2015

Názory, komentáře a úvahy ze světa informačních technologií

22

Dub 2015

Módní doplněk, nebo užitečný pomocník

Autor / v 2015 / Dosud žádné komentáře

Nedávno jsme s kolegy z redakce diskutovali, zda jsou chytré hodinky a další nositelná elektronika jen módním doplňkem, nebo užitečným zařízením. Naše debata nakonec vedla k několika širším úvahám a nečekaným paralelám.

Krok vpřed a dva kroky vzad

Z mého pohledu má nositelná elektronika zatím význam především jako součást sportovní výbavy. Z poptávky po fitness náramcích, sport trackerech a podobných zařízeních je zřejmé, že spousta lidí chce sledovat a do posledního detailu pitvat technické parametry svých sportovních aktivit. Osobně této zálibě moc nerozumím, ale musím uznat, že se zde velmi dobře potkává nabídka vlastností a funkcí s očekáváním uživatelů. U chytrých hodinek současné generace mi tato úměra mezi nabídkou a uspokojením reálných potřeb, byť třeba subjektivních, zatím chybí. Přidání několika funkcí s velmi nízkou přidanou hodnotou (např. notifikační funkce) si vynutilo radikální zkrácení doby provozu a omezení původních funkcí, které považuji u daného typu zařízení za hlavní. Přestože jde vývoj rychle kupředu, je aktuální koncept chytrých hodinek stále ještě velmi nevyzrálý. Jinak řečeno, není jasné, co to má umět a jak to má fungovat. Zatím jde o pochybný kompromis chtěného a možného. Navíc svázaného různými obchodními strategiemi, které někdy definují chytré hodinky jako příslušenství mobilního telefonu konkrétní značky a jindy jako samostatné zařízení s širokou kompatibilitou. Má tedy smysl investovat do takto nevyzrálé technologie? Ano, pokud je vaším cílem především objevovat a zkoušet, hledat využití pro vaše osobní nebo pracovní aktivity. Pokud očekáváte vyladěné a užitečné řešení s praktickým využitím, doporučuji ještě vyčkat.

S podobným dilema se občas můžeme setkat i v investicích do podnikových IT řešení. Je rozumné investovat do nových technologií a řešení už ve velmi ranném stádiu jejich vývoje? Na tuto otázku nelze obecně odpovědět. Zkušenosti mnoha firem ukazují, že tam, kde se začali včas zabývat například analýzou nestrukturovaných dat nebo využitím principů sociálních sítí pro zlepšení komunikace a spolupráce, získali náskok ve srovnání s příliš konzervativní konkurencí. Jenže u mnoha jiných IT řešení, které lze relativně rychle adaptovat pro potřeby konkrétního podniku, není podstatnou výhodou být testerem jejich betaverzí. Zavést je do reálného provozu a opřít o ně primární byznys organizace pak může vést, obrazně řečeno, k tragickým následkům. Vzpomeňte si, jaké problémy způsobila první generace automobilových navigací, na které se někteří řidiči příliš spoléhali už v době, kdy jejich data (mapové podklady) i navigační funkce měly značné rezervy. Skončili na dně rybníka nebo v protisměru na dálnici.

Proto by každé IT oddělení mělo mít prostor (část kapacity a rozpočtu) pro ověřování nových technologií, aby bylo schopno včas identifikovat, která řešení mohou mít přínos pro specifické prostředí daného podniku nebo organizace a jsou už dostatečně vyspělá.

Kdo komu slouží

Vždy je třeba také uvážit, že každé zařízení nebo software potřebuje údržbu a zaškolení uživatelů v jeho používání. Tedy na činnosti, které samy o sobě žádný užitek nepřináší, ale jsou nutnou podmínkou využití daného zařízení nebo software.

To je pro mě další jasný argument proti vizi rychlého masivního rozšíření nositelné elektronicky nebo například konceptu chytré domácnosti prošpikované elektronikou. Překotná snaha pořídit a instalovat nové technologie s sebou totiž nese náklady, o kterých se v marketingových materiálech nepíše vůbec, nebo jen velmi drobným písmem. V nerovnici přínosy versus náklady je ale třeba s nimi počítat.

Vidím to i ve své domácnosti, která je technologicky vybavena mnohem méně než bych si přál já a mnohem více než si přeje moje žena. I v naší takto částečně technizované domácnosti s rostoucím počtem zařízení roste úsilí a čas, který je nutno vynaložit na jejich nastavení, aktualizace, opravy, výměny, upgrade, atd. Bez ohledu na to, co zvládnete sami a co musíte objednat formou služby, bude vás to stát čas a peníze, jen v různém poměru. Navíc je třeba uvážit čas potřebný ke zjištění, jak se ta věc vůbec ovládá, aneb jazykem teorie podnikového řízení – nezbytné náklady na zaškolení obsluhy. Díky intuitivnímu ovládání lze možná tyto náklady zredukovat na minimum, ale přesto nebudou nulové. Pochopitelně přitom rostou s počtem zařízení i prodlevami mezi jejich využitím. Lidově řečeno, když s něčím zacházíte jen jednou za půl roku, budete znovu a znovu hledat návod k obsluze.

V důsledku se tak může snadno obrátit vztah, kdo komu vlastně slouží, a poměr mezi přínosy a náklady. Myslím, že paralela s podnikovým IT je zde zcela zřejmá.


P.S. Přestože se na praktické uplatnění a přínos chytrých hodinek nebo jiné nositelné elektroniky zatím dívám skepticky, velmi oceňuji jejich přínos pro vývoj souvisejících technologií. Předpoklady zisků na rychle rostoucím trhu vedou k investicím do vývoje úsporných procesorů a operačních systémů, miniaturních senzorů, akumulátorů s lepšími parametry a dalších technologií, jejichž využití může být nakonec mnohem širší než bylo původně zamýšleno. Ostatně příkladem mohou být současné televizory nebo automobily, ve kterých našly uplatnění technologie původně vyvíjené pro mobilní zařízení. Ochota rostoucího množství lidí utratit peníze za vybavení s přinejmenším velmi sporným přínosem je vítaným impulsem pro průmysl ICT.

P.P.S. U chytrých hodinek také nelze pominout význam a hodnotu danou věc prostě mít a být s ní viděn. Tuto potřebu chápu, ale patří podle mě do úplně jiného byznysu, než je průmysl ICT. A mrzí mě, že se tímto směrem, řekněme k módnímu průmyslu, vydala společnost, která donedávna svými nápady a technologickými inovacemi vytvářela nové trhy. Dnes bojuje především za patentově chráněné zakulacené rohy.

Vyšlo v časopise IT Systems

Vyberte prosím sociální síť, se kterou chcete stránku sdílet:

Lukáš Grásgruber

Ing. Lukáš Grásgruber vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně, obor kybernetika. Už během studií zběhl k informatice a v oblasti IT se profesionálně pohybuje od roku 1996. Nejprve jako recenzent, editor, analytik, redaktor a od roku 1999 jako šéfredaktor časopisu IT Systems se zaměřením na podnikovou informatiku. Z lásky k městu, ve kterém vystudoval a dodnes pracuje, působí také jako manažer časopisu Brno Business & Style.

PODOBNÉ ČLÁNKY
Dosud žádné komentáře

Vstupte do diskuze a napište svůj komentář