2016

Názory, komentáře a úvahy ze světa informačních technologií

11

Dub 2016

Digitální transformace, od fikce k realitě

Autor / v 2016 / Dosud žádné komentáře

Jak někteří z vás určitě poznali, končil jsem úvodník v minulém vydání citací z filmu Demolition Man, který postupem doby vyrostl z béčkové akční sci-fi komedie na úroveň filmu s varovným poselstvím. Jistě, nejde o kdovíjak hodnotné umělecké dílo, jeho smyslem je především diváka pobavit. Jenže současně velmi trefně varuje před tím, jak dopadne společnost, která v zájmu relativního bezpečí obětuje svobodu a soukromí. Bohužel některé scény, které parodují důsledky nastolení dystopické společnosti, už přestávají být vtipné.Stejně tak přestávají být fikcí některé vynálezy a technická řešení, která jsme doposud znali jen z knih a filmů žánru sci-fi.

Dnes už klasickým příkladem cesty od fikce k realitě je Arthur Clarke, který v jedné ze svých knih předpověděl řešení v podobě telekomunikačních družic. Můžete namítnout, že to byl spíše výjimečný případ. Jistě, mnoho dalších nápadů sci-fi autorů zatím stále fikcí zůstává. Vývoj ale nabírá na obrátkách. Proto mohu uvést celou řadu vědeckofantastických vizí, které aspirují stát se již brzy realitou: autonomní vozy, umělá inteligence schopná komunikovat s lidmi přirozenou řečí, virtuální realita pro práci i zábavu, svět věcí propojených internetem, pokročilá automatizace a robotizace výroby, továrny bez lidí… To vše známe z vědeckofantastických románů a povídek. Jenže dnes už to není utopie, ale blízká budoucnost, nebo dokonce nastupující realita. I když zatím nejde o věci všední a všudypřítomné, jde o řešení, která se opírají o reálné technologie a jsou ve fázi zkoušení a zdokonalování. Některá už i ve fázi prototypů, nebo dokonce prvních generací produktů. Cesta z laboratoří a zkušeben do reálného světa a masového rozšíření může být ještě dlouhá, ale věřím, že při troše štěstí se ještě dočkám jejich uplatnění v každodenním životě.

Trend proměny podnikání i osobního života v důsledku uplatnění nových technologií bývá souhrnně označován jako digitální transformace. Je nyní velkým tématem mnoha konferencí, protože jsou s ní spojena velká očekávání, zejména z hlediska zvýšení produktivity podniků. Současně jsou ovšem zmiňovány i významné hrozby, a to nejen ve smyslu udržení konkurenceschopnosti, ale i vážné bezpečnostní hrozby v podobě kybernetické kriminality a terorismu. Jak je tedy u většiny technologických trendů běžné, bude digitální transformace znamenat příležitost i hrozbu, především podle toho, na které straně pomyslných rozevírajících se nůžek digitální schopnosti budeme stát.


Umělá inteligence maluje jako Rembrandt

Microsoft se rozhodl demonstrovat schopnosti své umělé inteligence v oblasti výtvarného umění. Jak? Zjednodušeně řečeno nechal detailně zanalyzovat dochovaná Rembrandtova díla a získaná data zadal svému software s úkolem, aby „namaloval“ (přesněji řečeno navrhnul) portrét muže, jako by jej vytvořil sám Rembrandt. Výsledek byl vizuálně velmi působivý a odborníci se vesměs shodovali na tom, že umělá inteligence dobře „pochopila“ a byla schopna napodobit Rembrandtův styl. Bohužel mám podezření, že nešlo o první umělecký projekt, ve kterém se zmíněný software uplatnil. Desky některých hudebních interpretů totiž v posledních letech zní právě tak, jako by je sestavila umělá inteligence na základě analýzy dosavadní tvorby.

Siri, Cortana, Google Now, Amazon Echo, Skype bots…

Umělá inteligence neumí jen malovat, ale chce si také povídat. Může přitom mít podobu hlasové asistentky v mobilním zařízení (Siri, Cortana, Google Now…), nebo chatovacícho robota. Může mít také podobu domácího zařízení jako je Amazon Echo, které vás pozorně poslouchá a v případě potřeby vyhledá nějakou informaci na internetu nebo objedná pizzu. Existujících řešení je tedy více, ovšem na jejich praktický význam zatím hledím velmi rozpačitě. Někteří lidé jsou z myšlenky hlasové komunikace s umělou inteligencí nadšení, ale já sám o povídání se strojem příliš nestojím. Myslím si, že hlasové ovládání má opodstatnění jen ve velmi specifických případech, protože jiné možnosti interakce jsou rychlejší, pohodlnější a přesnější. Je třeba ale zdůraznit slovo zatím, protože schopnosti umělé inteligence komunikovat v přirozeném jazyce se rychle zvyšují. Současně je zde zřejmá snaha nahradit drahé operátory zákaznických linek, takže je jasná poptávka a motivace po zlepšování schopností umělé inteligence komunikovat.

Virtuální realita

Myslím, že ještě větší perspektivu rychlého rozšíření v masovém měřítku má virtuální realita (VR). Proč? Prostě proto, že je zábavná. I když existuje mnoho nápadů praktického využití VR v různých odvětvích, myslím, že pro její masové rozšíření nebude podstatné, jestli je dostatečně užitečná, ale jestli je dostatečně zábavná. A to rozhodně je. Alespoň se na tom shoduje většina testerů aktuální generace VR zařízení. Přestože brýle a helmy pro virtuální realitu mají ještě mnohé problémy, grafická úroveň a nabídka vhodného obsahu je slabá, výsledný efekt přenesení do virtuálního světa je překvapivě silný.

Do vývoje technologií v oblasti virtuální reality se vrhlo mnoho firem ve snaze obsadit nový a velmi pravděpodobně rychle se rozvíjející trh. Zatím je nejvíce vidět HTC Vive a Oculus Rift, ale kartami by mohla brzy zamíchat také společnost Sony s VR příslušenstvím pro Playstation. Pokud nabídne i dostatek obsahu, je na úspěch zaděláno.

Mark Zuckerberg mezitím představil svoji vizi budoucnosti Facebooku v horizontu deseti let. Podstatnou roli v jeho plánech hraje virtuální realita a umělá inteligence. Pokud jste viděli film Náhradníci, jistě tušíte, kam Mark ve své vizi míří. Proč bychom měli jen sdílet a komentovat příspěvky na webové stránce, když se můžeme pomocí virtuální reality přenést do umělého světa a sdílet jej prostřednictvím avatarů?

Vyšlo v časopise IT Systems

Vyberte prosím sociální síť, se kterou chcete stránku sdílet:

Lukáš Grásgruber

Ing. Lukáš Grásgruber vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně, obor kybernetika. Už během studií zběhl k informatice a v oblasti IT se profesionálně pohybuje od roku 1996. Nejprve jako recenzent, editor, analytik, redaktor a od roku 1999 jako šéfredaktor časopisu IT Systems se zaměřením na podnikovou informatiku. Z lásky k městu, ve kterém vystudoval a dodnes pracuje, působí také jako manažer časopisu Brno Business & Style.

PODOBNÉ ČLÁNKY
Dosud žádné komentáře

Vstupte do diskuze a napište svůj komentář