2016

Názory, komentáře a úvahy ze světa informačních technologií

16

Čvn 2016

Budou roboti platit sociální pojištění?

Autor / v 2016 / Dosud žádné komentáře

Lucemburská poslankyně Evropského parlamentu Mady Delvauxová, která je členkou uskupení s odstrašujícím názvem „Progresivní aliance socialistů a demokratů“, se na poslední chvíli zapojila do kampaně za odchod Británie z EU. Přišla totiž s návrhem, aby evropské podniky odváděly sociální pojištění za roboty, které používají. Jinak řečeno, přišla s návrhem zdanění inovací v EU. Modernizuješ svoji výrobu nebo logistiku, aby byla efektivnější? Tak zaplať, a to hned dvakrát. Za modernizaci a ještě speciální sociální daň, protože modernizací připravuješ lidi o práci. Proč ale zdaňovat jen roboty? Ví paní Delvauxová, kolik práce zastane takový kombajn a kolik ženců tím připraví o živobytí? Pryč s kombajny! Velmi progresivní uvažování, že?Opravdu nevím, jestli právě návrh paní Delvauxové byl tou příslovečnou poslední kapkou v kampani za brexit, ale je ukázkovým příkladem, co za lidi sedí v Evropském parlamentu a jak uvažují ti, kteří rozhodují o osudu Evropy. Ve chvíli, kdy píšu tento úvodník, ještě nevím, jak referendum o setrvání Británie v EU dopadlo, ale vůbec bych se nedivil, kdyby hrdí Britové vyměnili nesporné ekonomické výhody, které jim členství v EU přináší, za možnost nepodřizovat se rozhodnutím lidí, jako je paní Delvauxová.

Pro zajímavé myšlenky ale nemusíme chodit až do Bruselu nebo Lucemburska. Velmi progresivní názory na modernizaci výroby najdeme také u nás. Před nezaměstnaností v souvislosti s robotizací varují především odboráři. Například šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula varoval před tím, že robotizací je ohrožena až polovina pracovních příležitostí. Jen neupřesnil, jaká pracovní místa má na mysli. Zdali pracovní místa, která částečně zaniknou v podnicích modernizujících svoji výrobu, nebo pracovní místa, která zaniknou v podnicích bez inovací. Takové firmy totiž zaniknou úplně celé i se všemi pracovními místy, které vytvářely, protože v konkurenci inovativních podniků nemohou na trhu obstát.

Pan Středula má tedy v podstatě pravdu. Robotizace a v širším kontextu všechny inovace, které jsou dnes označovány jako tzv. čtvrtá průmyslová revoluce, znamenají změnu. A pan Středula ji pravděpodobně vnímá především jako riziko, protože každá změna znamená potřebu se přizpůsobit. Mohl by ovšem připustit i druhou možnost, tedy že změna znamená příležitost. Zejména v případě, že nebudeme čekat pasivně, jaká změna přijde, a třást se v obavách, zdali se s ní vypořádáme. Máme přece možnost být sami hybatelem změn a podílet se aktivně na formování budoucnosti. Mnoho českých podniků naštěstí nečeká, jaké změny jim éra Průmyslu 4.0 přinese, ale samy dávají této značce konkrétní obsah. Právě v čísle, které máte před sebou, se inovacemi v průmyslu v různých podobách zabýváme. Zaměřili jsme se zejména na inovace v odvětví automobilového průmyslu, který je dnes hlavním motorem české ekonomiky, ale přinášíme i příklady z dalších odvětví.

Proč bychom se právě v Česku měli bát inovací? Česká republika přece není závislá na levné pracovní síle nebo postupně mizejícím nerostném bohatství. Naše ekonomika stojí na pracovitosti a chytrosti. Především díky evropským dotacím dnes máme vědecko-výzkumná centra na každém rohu, akademická i firemní. Jistě, velká část z nich vznikla v souvislosti s potřebou vyčerpat nějaké dotace, což je oblíbený evropský sport, ale nemám pochyby o tom, že alespoň v některých pracují velmi chytří lidé se spoustou úžasných nápadů. Jen je zapotřebí jim dát prostor a nezabíjet inovace dalšími dotacemi.

Ano, dotace zabíjí inovace. Připadá vám to jako nesmysl? Bohužel není. Nemám totiž na mysli samotné dotace do vědy a výzkumu, ale dotace do masového rozšíření technologií, které nejsou dostatečně vyspělé a konkurenceschopné. Přesto jsou uváděny do praxe na základě politických rozhodnutí.

Víte, o kolik dokázali vědci zvýšit za posledních 5 let účinnost solárních článků? Zhruba o polovinu. Proč tedy platíme každý rok asi 40 miliard za to, že máme na polích solární panely s poloviční účinností? Proč jsme nemohli počkat, až vědci jejich účinnost zdokonalí a technologie se stane konkurenceschopnou? Důvody jsou nasnadě, politici nemohou čekat, až nové technologie vyspějí. Politici musí ukázat, jací jsou borci v inovacích už během svého funkčního období.

Kdybychom podobně živelným způsobem zaváděli inovace v medicíně, vymřeli bychom na vedlejší účinky léků. V průmyslu a především energetice nás spěch naštěstí připravil jen o peníze. Velké peníze, které pak chybí ve výzkumu. Ještě větší škodu ovšem způsobuje, že se zahlcením trhu dotovanými technologiemi ucpává prostor pro jejich vyspělejší generace. V době solárního šílenství v ČR byla účinnost solárních článků v reálném provozu někde kolem 15 procent nekoncentrované sluneční energie. Dnes už jsou vyvinuty solární články s účinností přes 30 procent. My už je ale nepotřebujeme. My už máme louky osázené štědře dotovanými panely. V Evropě totiž platí rovnice menší účinnost rovná se větší dotace. A ještě tomu důsledně říkáme chytrá ekonomika, aby náhodou někoho nepadlo, že je to naopak úplná pitomost.

Přeji vám krásné léto a příjemně strávenou dovolenou.

Vyšlo v časopise IT Systems

Vyberte prosím sociální síť, se kterou chcete stránku sdílet:

Lukáš Grásgruber

Ing. Lukáš Grásgruber vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně, obor kybernetika. Už během studií zběhl k informatice a v oblasti IT se profesionálně pohybuje od roku 1996. Nejprve jako recenzent, editor, analytik, redaktor a od roku 1999 jako šéfredaktor časopisu IT Systems se zaměřením na podnikovou informatiku. Z lásky k městu, ve kterém vystudoval a dodnes pracuje, působí také jako manažer časopisu Brno Business & Style.

PODOBNÉ ČLÁNKY
Dosud žádné komentáře

Vstupte do diskuze a napište svůj komentář